Výukový koncept lyžování

Obsah, patří do balíčku tzv. „soft skills“. Budeme hovořit o měkkých dovednostech pro práci s našimi klienty, budeme získávat tipy pro pokročilé klienty, budeme hovořit o individuálních potřebách, dlouhodobém rozvoji a o různých druzích výukových nástrojů. Všechny sdílené informace neberme jako dogma, ale snažme se je porovnávat s vlastními zkušenostmi. Ostatně, i námi získané zkušenosti z praxe jsou stavebním kamenem k dalšímu rozvoji a k pochopení spousty výukových principů a nástrojů. Informace a dovednosti se snažme pomalu aplikovat v našich lekcích a vždy analyzujme výsledek. Dbejme přitom na svou individualitu. Každý z nás je jedinečný a tuto jedinečnost bychom neměli ve výukovém procesu potlačovat, ba naopak. Rozvíjejte své silné stránky. Zásadní pro nás bude individuální uchopení problému, další vzdělávání, prohloubení získaných znalostí a především praxe. Nastartovaný proces (a přemýšlení nad ním) by neměl nikdy ustat.

Velmi důležité ve výukovém procesu je vnímání individuality klienta. To, co funguje na jednoho lyžaře, může toho druhého ve vývoji přibrzdit. Pracujme s představou, že naše výuka je neustále se vyvíjející dynamický proces. Nebojme se v rámci bezpečného prostředí experimentovat. Máme již spoustu zkušeností a můžeme si to dovolit. Pokud nám něco konkrétního při výuce nefunguje, nevadí. Nemusí to být nutně chyba, jen je potřeba reagovat. Změna v našem stylu výuky a výukových typech může být zpočátku náročná a nemusí mít okamžitý efekt. Strašákem nám může být zabřednutí do stereotypů. Často je to způsobeno prvotním úspěchem. Následná obava z neúspěchu při zkoušce něčeho nového pak k tomuto stereotypu vede velice snadno.

Zaměříme se na způsoby výuky, které je možné využít pro zdokonalení práce jak s klientem začátečníkem, tak primárně s pokročilým lyžařem. S pokročilým klientem se budeme ve své profesi stýkat nyní pravděpodobně častěji. Předpokládáme, že hlavní principy výuky jsme si již osvojili v praxi. Model lekce, který známe z Modré knihy, zůstává základním stavebním kamenem. Nyní ale půjdeme více do hloubky a k jednotlivým fázím si doplníme širší souvislosti.

Širší souvislosti a obohacení jednotlivých fází modelu lekce

Nový klient je velice často schopen pouze nízké míry sebereflexe. To způsobuje několik problémů. Nevnímá souvislosti, není schopen vnímat své zlepšení, je pasažérem v rámci lekce, nepřebírá odpovědnost za výsledek a mnoho dalšího. Potřebujeme tedy podpořit míru sebereflexe jak v rámci „vstupní úrovně“, tak „výstupní úrovně“ z lekce. Tyto dvě analýzy si pak klient může mezi sebou porovnat, ale především podporují proces reflexe, který potřebujeme k funkčnímu modelu lekce.

Představme si sebe jako „zařízení/systém“, které má za úkol klienta v úplně novém velkoměstě dopravit z bodu A do bodu B. Nejjednodušší varianta je naložit ho do taxíku a dovézt ho na místo. Velmi pravděpodobně příště stejnou cestu sám netrefí. Druhá varianta je ho celou cestou provézt a dávat mu přímé pokyny. Říkat: „Zde doleva a zde doprava.“ Něco jako GPSka. Ti velmi vnímaví možná část trasy v hlavě uchovají. Třetí varianta je navigace pomocí mapy a zorientování klienta, když si není jistý kudy dál. Mozek musí aktivně rozpoznávat místa a propojovat je s mapou, nenavigujeme ho tedy přesně, ale dáváme mu určitý navigační nástroj, se kterým se musí poprat. Stále je zde ale veliká pomoc z vnějšího prostředí. Poslední variantou je určení průjezdních bodů a následné pokládání otázek a odpovědí vedoucích k jejich nalezení. Dost pravděpodobně nám klient cestou někde špatně nebo zbytečně odbočí, možná zajede do slepé uličky. Může ztrácet motivaci, být unavený, nicméně jsme tu od toho, abychom mu pomohli celou situaci vyřešit, ne ji vykonat za něj. Tato forma vede k nejefektivnějšímu zapamatování (uchování) cesty a zlepšení orientace v dané části města.

Pokud se něčemu novému učíme, tak velmi často nechápeme nové pohyby. Máme tedy možnost nové pohyby učit tak, že od začátku klademe důraz na chápání všeho nového a klienta si necháváme na spoustu věcí přijít. Reflexe je potom spíše určitým „shrnutím“, uvědoměním si souvislostí a uložením naučeného. Základní princip známe již z modelu lekce, nyní si pouze rozšiřujeme možnosti jejího využití. Opačný postup je přímé vedení pohybů klienta, poskytování rad bez důrazu na jeho aktivní zapojení. Pokud máme důvod pro volbu tohoto postupu, budeme mít daleko náročnější práci s reflexí, protože pochopení musíme „doplnit zpětně“. Ať tak nebo tak, rozvojový proces musí být úspěšnou reflexí zakončen. Pouze v tom případě je poté UDRŽITELNÝ, VYUŽITELNÝ V JINÝCH PODMÍNKÁCH A DÁ SE NA NĚJ DÁLE NAVAZOVAT.

Abychom pochopili, jak proces výuky probíhá, doplníme si, jak funguje mozek a sval. Velice zjednodušeně si proces představme tak, že v mozku máme nervové buňky – neurony. Ty tvoří dlouhá nervová spojení mezi mozkem a jednotlivými svalovými skupinami. Jednotlivé neurony mezi sebou komunikují synapsemi za pomoci elektrického signálu. Tato propojení neuronů mohou vznikat a zanikat celý život. Pokud se tedy chceme naučit nový pohyb, musíme primárně vytvořit takové spojení neuronů, které daný sval mohou tímto způsobem ovládat, a toto spojení následně posílit. Reflexe je nástroj k využití těchto neurosvalových spojů.

Pro dosažení cíle v základech lyžování jsme využívali především jednotlivých částí progrese. V minulé kapitole jsme se bavili o tom, jak je důležité dané postupy a části progrese vhodně kombinovat na základě zvolených dílčích cílů/průjezdních bodů. Znalost progrese a definovaný cíl ale pro potřeby moderní výuky nemusí stačit. Nyní je na čase obohatit naše učitelské dovednosti o další výukové nástroje. Ty nám rozšíří možnosti, jak dílčí dovednosti u klienta za pomoci znalosti progrese rozvíjet. Určitě známe radu „Pokud to nefunguje, řekni to jinak“. Je to svatá pravda, ale i když informaci sdělím jinak, používám stále ten samý nástroj „sdělení informace“. Výukových nástrojů je mnoho a v každé fázi výukového rozvoje jsou vhodné jiné nástroje. Stejně tak naši klienti mají rozdílné úrovně vnímání k jiným výukovým nástrojům. Čím širší paletu nástrojů budeme ovládat a čím vhodněji je budeme využívat, tím efektivnější bude naše výuka. Získané dovednosti našich klientů (případně kolegů nebo budoucích instruktorů) pak budou udržitelnější a budou je umět lépe použít.

Pro zjednodušení pochopení jednotlivých výukových nástrojů si definujeme dva krajní póly našeho spektra. V těchto mantinelech vzniká rozvoj našich dovedností a získávání znalostí. Těmito póly jsou vnitřní a vnější prostředí.

Vnější prostředí

Klient přijímá informaci či dovednost od někoho dalšího nebo díky něčemu, co na něj působí. Příkladem je přijmutí sdělené informace či drilové opakování nějakého pohybu.

Vnitřní prostředí

Klient si za pomoci vedení instruktora sám přichází na správnou informaci či si osvojuje dovednost díky chápání pohybů a předchozí zkušenosti. Příkladem je již známé řízené objevování.

Z uvedených příkladů musí být patrné, že výukové nástroje jsou specifické. Některé podporují rozvoj více v rámci vnitřního prostředí, jiné nám umožňují rozvíjet dovednosti díky vnějšímu prostředí. Nelze vybrat, který nástroj je lepší a který horší, případně vybrat jeden univerzální. Každý má své místo a čas. My se budeme snažit pochopit, kdy je využít. Kdy výuku více polarizovat do vnitřního a kdy do vnějšího prostředí. Takto chápeme princip moderní výuky lyžování. Oba póly je potřeba brát jako určité ohraničené hřiště nebo již zmíněné mantinely. Na tomto hřišti musíme respektovat určitá pravidla. Tato pravidla mají jediný úkol: EFEKTIVNÍ PROCES VÝUKY.

Pro znalost výukových nástrojů platí, že důležitější je nástroj ovládat, než ho dokázat detailně popsat či definovat. Mnoho učitelů/instruktorů/trenérů používá některé z následujících nástrojů intuitivně a ani o tom neví. Na druhou stranu znalost širší palety nástrojů přispívá pestrosti naší výuky. Vědomé použití výukového nástroje pak napomáhá pravděpodobnosti jeho vhodného zvolení. Vhodně zvolený nástroj maximalizuje pozitivní efekt působení instruktora na proces výuky, uchovatelnost dovedností v čase, vytváří pevné základy pro daný rozvoj a v neposlední řadě podporuje úroveň vnitřní motivace. Výukové nástroje jsou řazeny od vnějšího prostředí směrem k vnitřnímu.

Dril

Rozvoj lyžařských dovedností skrze specifická lyžařská cvičení – např. čapí oblouk, pivoting atd. Dochází ke zvýšení počtu provedení stejných/podobných pohybů, jejich intenzity a izolaci a tím zvýšení pozornosti klienta na procvičovaný prvek. Prostě a jednoduše, počet opakování daného pohybu dělá mistry. Slouží k automatizaci a precizaci pohybů. Nejzásadnější fakt je, že pokud chci něco automatizovat, měl by daný pohyb náš mozek chápat. V opačném případě je nacvičený pohyb při změně vnějších podmínek méně využitelný. Pozor dávejme na automatizaci špatného provedení. Při drilování určitého typu lyžařského cvičení bychom měli dbát na úroveň vnitřní motivace, jakožto základního předpokladu pro budoucí rozvoj. Dril není jen cvičení, ale i opakování toho samého oblouku. Např.: krátké oblouky v rytmu nebo jízda v boulích v zip linii. FUZD – primárně fáze automatizace, částečně podpora rozvoje.

Příkazový styl

Direktivní styl vedení lekce. Vhodný například v krizových situacích. Výhodou je přesné zadání, jasné sdělení, efektivní organizace skupiny či řízení jednotlivce. Nevýhodou je naopak téměř nulový prostor pro vlastní uvažování klienta, dochází k malému nebo žádnému pochopení tématu. FUZD – nutný nástroj pro posun lekce ze zamrzlého bodu či krizovou situaci v jakékoliv fázi.

Sdělení odborné informace

Frontální prezentace faktů, jejichž znalost pomůže klientovi v dalším rozvoji, posune lekci z mrtvého bodu či pomůže pochopit souvislosti. Jeho využití musí být kombinováno s reflexí v závěrečné fázi. Informace musí být jednoduše formulovaná. FUZD – především ve fázi automatizace, může být však použito v jakékoli fázi pro výhody popsané výše.

Úkolová metoda

Zadáme konkrétní úkol, který rozvíjí cílenou dovednost. Například: „Pojedeme maximálně kulaté oblouky“, nebo „projedeme slalom mezi kuželkami“. Pojetí řešení úkolu je na klientovi. K jeho zvládnutí by mu měla pomoci cílená dovednost. Danou dovednost ale pravděpodobně zapojí nevědomě. FUZD – může být využito ve všech fázích, především u dětí; pokud ale využíváme ve fázi „pochopení“, je u dospělých nutné kombinovat s nástroji vnitřního prostředí či vysokou mírou reflexe.

Řízená vizualizace

Tento nástroj pracuje s vědomým vyvoláním představy pohybu a prožívaných pocitů. Cílem by měl být pocit, jako bychom pohyb reálně prováděli. Provádíme ho ale bezpečně na místě, s lyžemi či bez nich. Na vše máme dostatek času. Jelikož vizualizaci jako instruktoři vedeme, můžeme představy pomoci navodit nebo do nich zasáhnout a snažit se je navodit správně (správné provedení pohybu). Z pozice instruktora známe cíl a řídíme (navádíme) klientovy představy k tomuto cíli. Nástroj může být podobně účinný jako samotný trénink lyžování. Z hlediska principu vytváření neurosvalových vláken děláme v podstatě to samé. FUZD – podpora rozvoje u jedinců chápajících své tělo i ve fázi „pochopení“.

Vizualizace

Na rozdíl od řízené vizualizace necháváme celý proces na klientovi. Pouze mu pomáháme využít vizualizaci v procesu tréninku. Například aplikace vizualizace v jízdě, soustředění na konkrétní fázi oblouku či konkrétní pohyb. Tuto dovednost klienti získávají většinou postupem času a větším množstvím tréninku. Aby toho klient byl schopen, musí chápat své tělo a rozumět prováděným pohybům. Je dobré dříve aplikovat řízenou vizualizaci. Pokud klient souhlasí, nechme ho zopakovat popis své vizualizace. Pokud je popis pohybu biomechanicky špatně nebo část důležitého pohybu chybí, pomozme mu dotvořit obrázek. U některých jedinců je dovednost vizualizovat silně potlačena a bude trvat velice dlouho, než se z tohoto nástroje stane využitelný prostředek pro rozvoj. FUZD – možné využít například ve fázi „automatizace“ – alternativa za reflexi, ale i ve fázi „podpory rozvoje“.

Suchý trénink

„Suchý trénink“ používáme především na přípravu mimo sníh a sjezdovku. V našem případě si ho představme jako nástroj pro pochopení pohybu na místě nebo v pohybu bez lyží. Snažíme se co nejlépe simulovat cílené a chtěné pohyby optimální techniky lyžování (např. princip pedálování nebo zapíchnutí hole). V mozku vznikne pochopení pohybu, o kterém se v teoretické rovině bavíme. Získaný pocit následně hledáme během lyžování. Pokud pocit na místě dobře procítíme a popíšeme, klient ví, co následně hledá, a dokáže rozpoznat, zda se mu to daří, či nikoli. FUZD – ideální nástroj pro fázi „pochopení“ + „podpora rozvoje“.

Self-analýza

Nástroj založený na vnímání vlastního těla a schopnosti sebereflexe. Základní forma je vnímání a analyzování konkrétního pohybu (konkrétní části těla, například chodidlo). Komplexní self-analýza se pak zaměřuje na celkový pohybový vzorec a jeho funkčnost. Naším úkolem je pouze dlouhodobá podpora a vytváření prostředí, ve kterém u klienta může self-analýza vzniknout. U každého jedince bude tento proces rozdílně dlouhý. FUZD – ideální nástroj pro fázi „pochopení“ s využitím u pokročilejších lyžařů či sportovců vnímajících své tělo.

Řízený brainstorming

Jedná se v podstatě o kladení otázek, které vedou k rozpohybování myšlení nad daným tématem. Do řízeného brainstormingu vstupujeme v roli mentora. Vhodně doplňujeme informace tak, aby podpořily zjištění, nebo naopak klademe otázky, aby si klient sám vyvrátil mylně zvolené hypotézy. Důležité je věnovat pozornost každému sdělení – ať správnému, tak mylnému. FUZD – ideální pro fázi „podpory rozvoje“ (vytvoření a pochopení souvislostí).

Kladení otázek – od uzavřených až po koučinkový přístup

Kladení otázek by vždy mělo podporovat uvědomění. Využíváme ho také za účelem podpory reflexe. Otázky můžeme klást spíše uzavřené (více vnějšího prostředí) nebo otázky pokládat koučinkovým přístupem (úplně otevřené / vnitřní prostředí). Mezi jednotlivými póly se ale můžeme velice rychle pohybovat. Otevřenější otázka může znít: „Jak jsi stál na chodidle, když jsme rozepnuli boty?“ Pokud na ni nedostaneme odpověď, můžeme se posunout více do vnějšího prostředí a ptát se: „Stál jsi více na prstech, patě nebo celém chodidle?“ Klademe otázky takovým způsobem, abychom klienta postupně směřovali k poznání.

Inner game – „učení se ze zkušeností“

Tento nástroj cílí na rozvoj dovedností pouze díky učení se ze zkušeností. Princip dobře funguje u dětí při výuce založené například na terénních nerovnostech a lyžařském hřišti. Je ale dobře možný i v rámci dospělé výuky lyžování. Jeho předností je vysoká míra přirozenosti a uchovatelnosti získaných dovedností. Nicméně pro trenéra/instruktora je celý proces extrémně náročný na jeho řízení. Nesmí zasahovat moc, aby proces nebrzdil, ale měl by proces řídit, aby vše zefektivňoval. Hnacím motorem jsou emoce a orientace na cíl. Popis techniky a její vysvětlení v podstatě mizí a na vše si klient musí přijít sám. Dovednost učit se ze zkušeností, která je vrozená, bohužel s věkem ztrácíme. Výuka každého dítěte je na tomto nástroji založena a je tedy u dětské výuky jedním z hlavních nástrojů. Z toho pramení přirozenost pohybových vzorců při lyžování dětí. Naším úkolem je tuto schopnost využít a podpořit uvědomění, které převedeme do vědomé činnosti. To je u dětí velice těžké. FUZD – ideální nástroj pro fázi „pochopení“ s využitím u dětí a klientů vnímajících své tělo.

„Člověka nemůžeme nic naučit, můžeme mu pouze pomoci najít to v sobě.“ Tento citát od Galilea již zazněl. Ale právě role pomoci je velmi důležitá. Naše role lyžařského instruktora má své těžiště v tom, že my víme, co hledáme. Pokud učíme nástroji vnějšího prostředí, je to jasné. Učíme například pokrčit kotník. Náš postup tedy může být přesné popsání pohybu. Pokud ale na ten samý problém používáme nástroj kladení otázek či řízené objevování, musíme neustále myslet na to, co tedy klientovi pomáhám v jeho nitru a pocitech nacházet. Vytvářím takové prostředí / kladu takové otázky, abych ho směřoval správným směrem. Poté platí, že jsme jen tak dobří učitelé, jak dobře se umíme ptát a vést žáka / klienta k vyjednanému cíli. Odpověď, kterou chceme získat, bychom měli mít předem zformulovanou.

Abychom klientovi pomáhali najít správný cíl/řešení, musíme mít na paměti, že celé naše počínání musí být opřeno o kvalitní analýzu. Bez analýzy totiž nikdy nedojde k rozvoji dovednosti. První variantou je zasazení analýzy do prostředí vnějšího, kde my jako instruktoři zanalyzujeme a následně předáme informace klientovi. Druhou možností je analýza klienta opřená o jeho zkušenosti – vnitřní prostředí („Když se zakloním, spadnu.“). I ve druhé variantě ale nesmíme zapomenout na svou roli. Analyzujeme stejně jako v prvním případě. Následně ale neposkytneme klientovi námi zjištěné informace, ale za pomoci výukových nástrojů ho přivedeme k poznání toho, co jsme diagnostikovali. Tento proces je náročnější a někdy i delší, nicméně míra pochopení a zapamatování je výrazně vyšší.

Již víme, že není možné některé výukové nástroje glorifikovat a jiné naopak upozaďovat. Jejich volba závisí na našich dovednostech a výukových preferencích klienta (u střednědobého a dlouhodobého procesu se výukové preference často mění díky našemu působení). Mimo tyto jasné faktory pro výběr nástroje se můžeme opřít o „fázi rozvoje dané dovednosti“. Nedá se striktně říci, že v některé fázi musíme či naopak nemůžeme konkrétní nástroj využít. Nicméně využití principu polarizace nástrojů v rámci fáze rozvoje má pozitivní vliv na důležité faktory, jako je úroveň vnitřní motivace, uchovatelnost nabyté dovednosti, chápání souvislostí, zjednodušení budoucího rozvoje.

Hlavním principem je pro nás snaha o maximalizaci vnitřní motivace. Ta podporuje klientovu angažovanost v procesu rozvoje a míra dosažených dovedností je tak na ní přímo závislá. Dalším principem je snaha dosáhnout rozvoje, který je dlouhodobě udržitelný (klient získané dovednosti neztrácí), a nevytvářet překážky v dalším možném rozvoji díky absenci chápání získaných dovedností. Jednoduše bychom principy mohli definovat jako „míru zapojení do procesu“ a „angažovanost klienta“. Často se mylně tvrdí, že jediným způsobem, jak dosáhnout tohoto zapojení, je užití otevřených nástrojů vnitřního prostředí. Velmi pozitivní vliv má i opačná strana mince (práce s vnějším prostředím), pokud vím, jak a kdy ho použít. Například pokud do procesu rozvoje dovednosti vhodně vložíme sdělení odborné informace (cílenou radu) či drilové cvičení, dosáhneme efektu, kterého ve vnitřním prostředí nejsme schopni nebo bychom ho dosahovali velice dlouhou dobu. To vše za předpokladu, že kromě prohloubení dovednosti je naší snahou podpořit úroveň vnitřní motivace, či alespoň její zachování.

Velmi důležitou dovedností instruktora je tedy schopnost volit různé nástroje od vnitřního po vnější prostředí, dle potřeb klienta a vývoje lekce. Myšlenku následujícího schématu berme jako schéma pro rozvoj jednotlivých dílčích dovedností (výukový koncept APUL). To může například znamenat, že i velmi pokročilý lyžař může v rámci nějaké určité dovednosti stát na začátku „fáze úrovně zvládnutí dovednosti“.

Fáze pochopení + vytvoření základů

Klienta se snažíme nadchnout pro danou činnost / rozvoj dovednosti a podpořit úroveň vnitřní motivace. Čím vyšší je míra vnitřní motivace, tím lépe proces rozvoje postupuje. Naším hlavním cílem je dosáhnout pochopení základů dané dovednosti, na kterých později můžeme stavět. Z tohoto důvodu využíváme v první fázi výuky především nástrojů vnitřního prostředí (podporují vyšší uvědomění) v kombinaci s jednoduchými informačními sděleními (tipy a rady). Poměr využití nástrojů vnitřního a vnějšího prostředí volíme dle typu klienta (u méně pohybově nadaných nebo pomalejších klientů bude složka nástrojů vnějšího prostředí vyšší). Tato fáze končí teprve při základním ukotvení dovednosti jako vědomé činnosti, kterou klient chápe. U některých méně schopných klientů tento proces nastává po relativně dlouhé době. Můžeme se posunout do další fáze, ale bude třeba se neustále vracet a snažit se první fázi dokončit. Studie jasně prokazují, že poznání, které přichází z vnitřního prostředí, náš mozek uchová dlouhodoběji a lépe ho chápe. Na druhou stranu, bez tipů a jednoduchých rad se v procesu výuky lyžování neobejdeme. V této fázi se opíráme o princip učení: „prekoncept – nabourání představy – koncept“.

Fáze podpory rozvoje

Úkolem fáze je precizní pochopení základů dané dovednosti, jejich vědomé vykonávání a propojení s dalšími dovednostmi. Hlavním úkolem je podporovat vnitřní motivaci a radost z činnosti samotné. Vědomě a dynamicky střídáme nástroje z vnitřního a vnějšího prostředí (dle preferencí klienta) pro rozvoj dané dovednosti. Přidáváme informace (nebo na ně necháváme klienta přijít), které dávají danou dovednost do souvislosti s ostatními dovednostmi. Extrémně důležité je zapojení reflexe jako nástroje vytváření neurosvalových propojení.

Fáze automatizace + maximalizace potenciálu

Předpokladem pro tuto fázi je již dokonalé chápání principů dané dovednosti a jejich následná vědomá aplikace. Volíme nástroje, které směřují k preciznímu a dokonalému provedení dovednosti v různých podmínkách. To jsou například nástroje jako dril či sdělení informace, tedy často nástroje vnitřního prostředí. Dáváme pozor, abychom tréninkovými postupy nesnižovali vnitřní motivaci. Proces může být v této fázi zdlouhavý a rizikem může být stereotypní činnost. Zkrátka musí klienta proces bavit, ne ho pouze motivovat dosažení výsledku. I v této fázi má své pevné místo reflexe a vnitřní prostředí. Slouží k ukotvení získané dovednosti. V dlouhodobém procesu se v této fázi trenér/instruktor často přesouvá do role mentora/coache (vnitřní prostředí) či odborného poradce (vnější prostředí). Je dobré tyto role v naší pozici přirozeně střídat. Případně je mít zastoupeny ve dvou různých osobách.

V dnešním globalizovaném světě je enormní tlak na výkon. Tento aspekt má často vliv na vyjednávání cíle, a to především pokud jde o cíle rodičů. Nesmíme ale zapomínat na elementární znalosti a dovednosti v oblasti psychologie a vnitřního prostředí člověka. Mysleme na to, že právě na ně máme v pozici trenéra nebo instruktora lyžování značný vliv. Problematika psychologie je velice složitá a sama vydá na několik knih. My se zaměříme pouze na naprosté základy, které jsou jednoduše aplikovatelné do naší práce na sněhu. Hlavním stavebním kamenem pro nás bude již mnohokrát zmiňovaná vnitřní motivace. Co to vnitřní motivace je, jak ji můžeme podpořit a čeho se naopak vyvarovat, rozebereme na dalších řádcích.

Motivaci v lyžařském pojetí můžeme chápat jako určitou úroveň síly, odhodlání a délky trvání chování vedoucímu ke zlepšení dané dovednosti, dosažení určitého cíle. Při sportovním zaměření, dlouhodobé činnosti, ale dokonce i krátkodobém procesu výuky může nastat problém s jejím „nedostatkem“. To se negativně propisuje nejen do efektivity a délky rozvojového procesu, ale především spokojenosti našeho klienta. Jednou z cest jsou pak nástroje, které úroveň motivace zvyšují. Problém je ale komplexnější.

Amotivace

Jedinec vykazuje žádný či pouze velmi malý zájem o proces a dosažení cíle. Úplná amotivace nebývá častý jev. Setkáváme se s ní například, pokud je někomu zakoupena lekce i přes předchozí nesouhlas nebo když rodiče své děti do lekce lyžování nutí. Takoví klienti o lyžování nemusí vůbec jevit zájem. Zde je velice důležité strávit dostatek času s vyjednáním cíle, aby daný požadavek přinášel přidanou hodnotu klientovi samotnému. Naším úkolem je u klienta vzbudit radost z pohybu na sněhu. Teprve v tu chvíli vzniká minimální míra motivace, která je nutná pro rozvoj dovedností. V takovém případě fungují výrazně lépe nástroje vnitřního prostředí.

Vnější motivace

Můžeme ji chápat jako soubor určitých vnějších pobídek/podnětů, které podporují činnost ve snaze o dosažení definovaného výsledku. Motivace je ale postavena v horším případě na stimulu, v lepším případě na snaze o dosažení definovaného výsledku, který ale působí opět jako vnější stimul. Po jeho dosažení může nastat prázdno a při jeho dlouhodobém nedosažení naopak úroveň motivace polevuje. Chybí nám radost z procesu a vnitřní nastavení. Klasickými příklady jsou: „Koupil jsem si lekci, protože se mi kamarádi smáli.“, „Když zatočíš k méďovi, dostaneš bonbón.“, „Když na sobě budeš makat, budeš lepší než Franta.“

Vnitřní motivace

Vychází z vnitřního prostředí člověka. Vnitřní motivace vytváří touhu provozovat danou aktivitu díky radosti z prožitku a lásky k činnosti jako takové. Je stimulovaná například zájmy jedince, náklonností k danému procesu v následné touze po seberealizaci a dosažení cíle. Především poznávací potřeba je důležitá v procesu učení. Vnitřní motivace není stimulována vnějšími faktory. Vnější faktory mohou naopak vnitřní motivaci snižovat. V roli učení je vnitřní motivace naprosto zásadní. Vnitřní motivaci berme jako cíl a nástroj zároveň. Ať již používáme nástroje vnitřního nebo vnějšího prostředí, musíme se snažit o maximalizaci úrovně vnitřní motivace díky volbě správného nástroje a jeho provedení. Bez minimální úrovně vnitřní motivace žádné nástroje nefungují. Volba výukového nástroje se v čase mění. Pokud se nám to bude dařit, proces učení bude probíhat efektivněji a klient zpravidla zůstává v dlouhodobém výukovém procesu déle. Na příkladu vnitřní motivace vidíme, jak úzce jsou propojena témata zákaznického servisu, výuky a psychologie.

Vnitřní versus vnější motivace

Vnější motivy lze používat pro dosažení správného nastavení vnitřní motivace, pokud to situace vyžaduje. Nicméně vnější motivy jsou samy o sobě v dlouhodobém horizontu, jako nástroj učení, málo efektivní. Uvědomte si, že náš klient již často není turista, který dorazil poprvé na hory a jeho cílem bylo sjet z kopce. Něco ho motivovalo koupit si lekci, ale je otázkou, zda tato motivace bude dobrým nástrojem k dosažení cíle. Ano, opět jsme u vyjednávání cíle. Nicméně velmi pravděpodobně nyní vyjednáváme dlouhodobý cíl u potenciálně stálého klienta. Důležité je pracovat s vnitřní motivací i u krátkodobých klientů. Právě tento postup z nich může udělat klienty dlouhodobé a pomoci vybudovat opravdovou lásku k lyžování.

Dlouhodobá sportovní příprava

Vše se stává složitější, pokud zabředneme do dlouhodobé přípravy s určitým sportovním cílem. Pořád platí, že je velice zásadní vnitřní motivace ve formě lásky k procesu, nicméně nesmíme opominout vnější motivy v podobě touhy po úspěchu. Sportovní psycholog a trenér Marian Jelínek často mluví o vyváženosti obou komponentů u svých nejúspěšnějších svěřenců, jako byl třeba Jaromír Jágr a další. To znamená, že faktor touhy po vítězství je a musí být součástí úspěšného sportovce. Naším úkolem pouze je uvědomit si, na jaké úrovni s klientem pracujeme a kterou složku motivace potřebujeme pro proces výuky využít.

Metody pro podporu vnitřní motivace

No mistake zone

Chyby a porážky jsou jak ve sportu, tak v osobním životě silně demotivační faktor. Logicky nám narušují úspěšnost procesu výuky i tréninku. Cílem je, aby právě tyto negativní faktory neměly devastující dopad na pozitivní prožitky, které jsou pro podporu vnitřní motivace zásadní. Metoda „no mistake zone“ samozřejmě neříká, chvalme klienta za chyby či neúspěchy, ale to, abychom kladli důraz na pozitiva, která příště mohou vést ke zlepšení. Pokud budeme klást důraz na uvědomění si pozitivních výsledků, podpoříme radost z procesu a zvýšíme úroveň dosahovaných výsledků.

Hledání smyslu

Pokud víme, proč nějakou činnost vykonáváme, dokážeme v ní najít smysl. V tu chvíli ji pravděpodobně budeme vykonávat raději, nebo alespoň minimalizujeme odpor. Navíc hledání smyslu dává prostor k racionální debatě a lepšímu chápání souvislostí. Snažme se tedy své kroky vždy vysvětlit a zapojit klienta do procesu.

Princip rostoucích výzev

V průběhu procesu je pro udržení motivace velice důležité neustále zvyšovat náročnost výzev. Opakované výzvy o stejné obtížnosti začnou časem nudit – především děti, ale postupně i každého dospělého jedince orientovaného na výkon.

Možnost volby

Opět se blížíme k již známému vyjednání cíle, abychom se společně rozhodli, kterou dovednost budeme pilovat. Každou dovednost lze rozvíjet mnoha způsoby. Pokud navrhneme možnosti různých postupů a klient si vybere, většinou dosáhneme lepšího výsledku. To platí dvojnásob u dětí.

Způsob ukončení lekce + reflexe

Je dokázáno, že zakončení tréninkového procesu/lekce se do paměti vrývá intenzivněji než proces samotný. Pokud absolvujeme těžký trénink nebo výuku nové dovednosti, jejíž zvládnutí se příliš nedařilo, je dobré lekci zakončit pozitivně, úspěchem a příjemným zážitkem. To navíc kombinovat s reflexí pro budoucí užitek nabyté dovednosti. Mysleme na tuto metodu především po lekci stavěné na vnějších nástrojích. Tento princip tedy není pouze teorie zákaznického servisu, ale pozitivně působí i na celý tréninkový proces.

Efektivní slovní působení

Mnoho trenérů a instruktorů volí v začátcích velice direktivní sdělovací formu. A to i u dětí nebo dospělých začátečníků. Tato metoda koresponduje s fázemi výuky, kdy je především v začátcích třeba myslet na vnitřní prostředí jedince. Přestože použití direktivní sdělovací formy může vést k progresu, vytrácí se radost a získaná dovednost je méně udržitelná. Snižujeme tedy úroveň vnitřní motivace. Jednoduchým receptem je, že místo direktivního sdělení klademe úkoly ve formě výzev. Příkladem může být, že místo věty: „Teď zkrátíme co nejvíce poloměr oblouku“ budeme volit „Kdo z vás dokáže nejvíce zkrátit oblouk?“ nebo „Schválně jak dokážeš zkrátit oblouky?“

Vizualizace

Jak jsme již zmínili, lidský mozek nepozná rozdíl mezi skutečným prožitkem a naší vizualizací. Představivost nemusí mít tedy pozitivní vliv pouze na práci s neurosvalovými spoji, ale i na úroveň vnitřní motivace. Například: „Představ si, jak sjedeš tyhle boule, až se naučíš tlumit terénní nerovnosti.“

Motivace dětí

Chtění provozovat danou sportovní aktivitu a vynakládat úsilí na dosažení sportovního výkonu způsobují především vnitřní faktory, jako je touha zažívat pozitivní prožitky z vykonané sportovní činnosti spojené s přirozenou touhou vítězit. To vede k vnitřní motivaci. Ničivý efekt mají vnější faktory v podobě trestů a odměn, které podporují motivaci vnější. U dětí školního věku se dobře pracuje s faktorem soutěže, nicméně tato forma motivace může být velice zrádná. Bohužel i celá naše současná společnost je nastavená na výkon a snahu dosáhnout úspěchu. Daleko důležitější je láska k procesu samotnému. Radost z úspěchu a hmotných statků je velice pomíjivá, a proto může působit ve vnitřní motivaci jako sinusoida. Důležité, a to nejen u dětí, je odnášet si pozitivní vzpomínky na tréninkový proces. Zásadní je tedy prožitek. Jeho pozitivní směr a intenzita mají pak přímý vliv na efektivitu procesu učení a jeho dlouhodobost.

Z naší praxe již bezpochyby víme, že základním stavebním kamenem každého podnikání je zákaznický servis. Proto si základy lyžování obohatíme o pár dalších rad. Každý zákazník si pod kvalitním zákaznickým servisem představí možná něco trochu jiného. Naším úkolem je plnit představu konkrétního zákazníka, ne tu naši. Nastává správný čas pro určitou individualizaci přístupu.

Pro všechny instruktory a trenéry, kteří to se svou prací v oblasti snowsports myslí vážně, je důležitým tématem vytvoření dlouhodobé klientely, vytvoření vztahů a získání schopnosti, jak si tyto atributy udržet. K tomu je velice důležité ovládat dovednosti pro práci s lidmi („people skills“). Definujme si několik základních pilířů, na kterých můžeme dlouhodobý vztah s našimi klienty budovat.

Autentičnost

Budujme vlastní značku a buďme autentičtí. V oboru, kde je hlavní náplní práce s lidmi, je to naprosto zásadní. Nemůžeme přejímat postupy a názory, se kterými nesouzníme nebo nám nejsou vlastní. Zakládejme si na svých osobitých pozitivních vlastnostech a rozvíjejme je na maximum. To je naše reklama/značka, podle které si nás klienti budou pamatovat. Dobrá reference je k nezaplacení a čím více budeme zapamatovatelní v pozitivním směru, tím lépe se reference předávají.

Role instruktora

Z minula již přesně víme, jaká je definice a parametry instruktora jako profesionála. Co to ale znamená pro nás jako individualitu? Co naše role instruktora nabízí zákazníkovi a jak ji chápat? Moderní společnost se tento trend snaží korigovat díky jasně definovaným pilířům firemní kultury. Zaznívají témata jako „poslání“, „udržitelnost“, „experiment“ a mnoho dalších. Zkusme si pro svou výuku definovat vlastní pilíře, které můžeme kontrolovat pouze my, a definujme si tak účinný nástroj, jak vytvářet svou osobní značku.

Vstoupení do role

Pokud již máme představu, jak má naše profesionální role vypadat, je důležité dokázat maximalizovat její potenciál a umět do ní vstoupit vždy, když potřebuji, a naopak vystoupit a odpočinout si od ní. Čím více bude role vystihovat naše osobní „já“, tím méně náročný bude zmíněný proces. Hodně profesionálů používá nějaký rituál, jak zahájit proces a odvádět tak každodenně práci na maximální úrovni. Tento rituál může být káva před začátkem práce, kdy se naladím na klienta a dostanu ze sebe případný tlak problémů vlastního světa. Můžeme ale využít i náročnější techniky, které mají konkrétnější podobu a definici. Může to být třeba dechové cvičení či metoda vizualizace.

Důvěra

Bez důvěry se v dlouhodobém vztahu s klientem neobejdeme. Je prokázáno, že se výrazně déle získává, než ztrácí. Mysleme na to před každou lekcí, tréninkem či jinou interakcí s našimi klienty.

Emoční inteligence

Emoční inteligence je pojem, který je spojován s oborem psychologie. Dříve nebo později zjistíme, že pokud chceme být při práci s lidmi opravdu úspěšní, základní znalosti v této oblasti mohou výrazně pomoci. Emoční inteligenci můžeme chápat jako schopnost ovládat vlastní emoce a především umění vcítit se do pocitů a emocí druhých. A poté s nimi efektivně pracovat.

V současné společnosti hrají nové technologie, a to především ty informační, zásadní roli v životě společenském i v životě profesním. Obecně panuje přesvědčení, že technologie jsou dál než naše schopnost jejich využití. Peníze, které do nich investujeme, pak zdaleka nevyužíváme efektivně. Ať již chceme nebo ne, tento trend ovlivňuje také řemeslo lyžařského instruktora. Pokud vytváříme službu na nejvyšší úrovni, musíme se s touto výzvou popasovat. Naše klientela to již vyžaduje, nebo velmi brzo vyžadovat bude. Zkusme se vžít do role náročného klienta, který používá IT techniku zcela běžně v rámci své práce. Zanalyzujme své služby. Buďme kritičtí. To, co stačilo minulou zimu, letos stačit nemusí. Níže uvádíme několik příkladů z praxe. Mnohé z nich jsou již standardem, zbytek se standardem v zákaznickém servisu stane ve velmi blízké budoucnosti. Některé technologie podporují efektivitu výuky přímo, některé nepřímou cestou.