Analýza pohybu v lyžování

Proč je zde kapitola o analýze pohybu? Položíte si tuto otázku v situaci, kdy jste právě prostudovali kapitolu o technice. Technika nás učí obecné předpoklady a zásady pohybu na lyžích. Víme však, že lyžování je komplexní otevřený sport, plný vnějších a vnitřních vlivů. Zatímco cílem kapitoly o technice je najít společné rysy, které platí v lyžování bez ohledu na individuální provedení, v kapitole o analýze je to, dá se říci, právě naopak. Zjišťujeme, že ideál je pouze teoretickým konceptem techniky lyžování, který skládá základní prvky tak, aby vznikl obrázek ideálního provedení. Zde si uvědomíme, že každý má svůj styl.

Analýza se snaží rozebrat celek na části. Zaměřuje se na realitu toho, co lyžař na sněhu dělá. Zkoumá lyžaře a hledá vztahy mezi jeho pohyby a tím, jak se lyže chovají na sněhu.

Technické porozumění a schopnost analýzy je tak zásadním nástrojem instruktora lyžování a je nedílnou součástí filosofie vzdělávacího systému APUL. Zatímco rozpoznávání vzorů a celků je našemu mozku přirozené a dokážeme velmi rychle odpovědět na otázku, zda se jedná o dobré lyžování či nikoli, schopnost identifikovat příčiny chyb a rozebrat celek na části se musíme učit a tuto schopnost musíme trénovat.

A co má výše uvedená analogie společného s lyžováním? V technice jsme nastínili, jak takový ideální obrázek má vypadat. Tento ideální obrázek je však pouze teoretický koncept, který můžeme použít jako kompas pro skutečné situace, které nastávají na sněhu. V analýze vždy vycházíme ze skládačky šesti dovedností a zkoumáme, jaké pohyby lyžař dělá a které z nich mu brání v dosažení ideálního provedení.

Schopnost analýzy má vliv na schopnost instruktora vést výuku. Důležitost dovedností spojených s analýzou pohybu narůstá s tím, jak klient získává nové dovednosti a jeho lyžování se posouvá od nováčka směrem ke středně pokročilému lyžaři. Čím pokročilejší je náš klient, tím je výuka více závislá na správné analýze jeho pohybů.

Náročnost dobré analýzy pohybu spočívá v tom, že je třeba vyjít z kombinace znalostí o lidském těle, technice lyžování, fyzikálních principech, materiálovém vybavení, vnějších podmínek a v praktické výuce i znalostí psychologie klienta.

Správná analýza pohybu začíná tím, že se podíváme na celkový dojem. Řekli jsme si, že je často jednoduché odpovědět na otázku, zda se nám lyžování, které vidíme, líbí, či nikoli. Pokud nám dané provedení přijde ideální, je vše jednoduché. Můžeme přistoupit k dalšímu kroku a naučit klienta něco nového.

Vždy se snažíme klást otázky, které se vztahují k danému prvku a současně také k tomu, jaké je ideální provedení. Jedná se o základní oblouk či paralelní oblouk? Při analýze poté vycházíme z představy skládání puzzle, které je složeno z šesti základních dovedností.

Klademe si otázky tak, abychom zjistili, jaká dovednost či lyžařův pohyb je tím dílkem, který nejvíce znemožňuje optimální provedení. S tímto pohybem se pak pomocí nástrojů instruktora snažíme pracovat tak, aby poté, co tento pohyb či dovednost vrátíme zpět do celkového obrázku, vypadalo výsledné lyžování lépe.

V následujících dvou podkapitolách si detailněji probereme některé základní problémy, se kterými se můžeme setkat v provedení základního a v provedení paralelního oblouku.

POZOROVÁNÍ

V části POZOROVÁNÍ se zaměřujeme na to, jak se chovají lyže na sněhu, a na to, jak se pohybují jednotlivé části těla. Odpovídáme si tak na otázku, zda se lyže klouzají, sesouvají či zda jedou v oblouku. Díváme se na pohyby těla a využíváme znalosti biomechaniky a klademe si například otázky související s pokrčením lyžařských kloubů. Vše je potřeba vztáhnout k jednotlivým fázím oblouku, jiné chování těla a lyží lze pozorovat v různých fázích.

POROVNÁNÍ

V části POROVNÁNÍ se snažíme sledovat vztah příčiny a následku mezi chováním lyží a pohyby těla, zároveň ale porovnáváme to, co vidíme s tím, jaké známe ideální provedení z techniky lyžování. Pokud například vidíme pokrčená kolena, ale nepokrčené kotníky a boky, pokládáme si otázku, zda nejsou lyže příliš zatížené na patce. Uvědomíme si, že z techniky víme, že optimální je proporcionální pokrčení tak, aby lyžař stál nad středem lyží a mohl tak na nich dobře balancovat a mohl je také otáčet.

NÁVRH

Třetí částí je část NÁVRH, kde hledáme cesty, jak pracovat s lyžařem tak, abychom mu pomohli dostat se z aktuálního reálného provedení na sněhu do optimálního ideálního provedení v závislosti na cílech, které si lyžař klade. Zde se dostáváme k vytváření progrese a k plánování postupu konkrétní cesty k zadanému cíli.

Pro lepší porozumění procesu analýzy můžeme využít kruhový diagram.

Lyže jsou nestabilní a špičky lyží se při zatáčení kříží přes sebe.

Vnitřní lyže se stává v oblouku dominantní.

Lyže nezatáčejí, ale pouze se sesouvají šikmo svahem.

Oblouky nejsou kulaté, připomínají spíše tvar písmene „J“.

Příliš široké pluhové postavení v průběhu celého oblouku.

Sjíždění lyží pouze za spádnicí.

Přívratné postavení v přechodové fázi.

Výrazně předsunutá vnitřní lyže.

Rychlé zatočení a následná jízda šikmo svahem, oblouk ve tvaru „Z“.

Lyže se rozjíždějí do „V“ v nájezdní či výjezdní fázi.

Nedostatečná kontrola směru a zvyšující se rychlost během jízdy.

Oblouk kopíruje pouze vykrojení lyže.

Lyžař vyjíždí více ven z oblouku než do zamýšleného směru.

Zapíchnutí hole a otočení se okolo ní horní polovinou těla.

V této kapitole jste se seznámili se základními principy analýzy pohybu. Analýza je rozsáhlá disciplína ve výuce lyžování a tvoří jednu ze tří základních oblastí dovedností, které by měl instruktor lyžování mít. Na úrovni základního kurzu je třeba znát principy rozložení lyžařské techniky na části a pochopit vztah mezi ideálním a reálným provedením. Seznámili jsme se i se základními chybami, které mohou nastat při základním a paralelním oblouku. S pokročilou analýzou pohybu se seznámíte více na pokročilých kurzech APUL.