Lyže, boty, jak fungují a proč?

V posledních letech jedna z nejsledovanějších částí lyže. Všímáme si zejména její šířky, tvaru i rockeru. Čím je špička širší, tím bývá lyže točivější a ochotnější zahájit oblouk.

Jedná se o prodlouženou špičku, případně i patu lyže, tedy její přizvednutí, které posouvá první kontakt špičky lyže při nájezdu do oblouku blíže k lyžaři. Rocker má za následek snadnější zahájení oblouku, výrazně ale pomáhá i při průjezdu rozbitým nebo hlubokým sněhem. Na sjezdovce usnadňuje výjezd z oblouku i „manévrovatelnost“ lyže.

Nejčastěji zmiňovaný údaj, podle kterého si velmi často i lyže vybíráme. Střed lyže uváděný v milimetrech značí, zda je lyže více určena na sjezdovku, nebo je univerzální a půjde použít i k lyžování v rozbředlém sněhu a občasným výletům za hranice upravovaných sjezdových tratí, či zda se jedná o lyži určenou zejména pro freeride. Za velmi úzké a odkazující pouze na sjezdovku dnes považujeme středy do 69 mm. 70 až 74 mm stačí stále k velmi rychlému přehranění a poradí si s rozježděným sněhem, stále se ovšem nejedná o celodenní univerzálky a doporučit je můžeme z 90 % na upravené tratě. Šířky 75–80 mm jsou ze 70 % doma na sjezdovce, ze 30 % pak mimo ni, poměr použitelnosti se vyrovnává 50/50 u středů 81–95 mm. Středy nad 95 milimetrů už jsou ze 70 % doma spíše mimo sjezdovky, byť na měkčím povrchu si poradí i s upravenou sjezdovkou.

Další z důležitých rozměrů, který skládá dohromady stavebnici jménem vykrojení, či poloměr oblouku. Čím je pata užší, bude výjezd z oblouku snazší a takovou lyži bude snadné použít i pro klasickou smýkanou techniku. Čím je patka širší, je výjezd z oblouku dynamičtější. Samozřejmě je třeba brát v úvahu celkové rozměry lyže. Velmi široká pata se s velmi širokým středem bude chovat zcela pokojně a nenáročně, naopak v kombinaci s úzkým středem bude velmi agresivní.

Jsou základem každých sjezdových lyží v současnosti. Šířka hran se liší u závodních lyží a lyží běžných. Hrana je nejpomalejším prvkem v kontaktní části lyže, proto jsou hrany u závodních lyží velmi tenké, naopak u běžných dostatečně široké pro několikeré broušení a delší životnost.

Konstrukční, tedy teoretická vypočtená hodnota poloměru pomyslného kruhu, který by vznikl podle krojení lyže. Většinou se udává jako jeden údaj (občas 2, výjimečně 3), ale tvar vykrojení až na výjimky není pravidelný (největší vykrojení ve špičce, nejmenší ve středu, menší v patce). Při jízdě v oblouku se zahraněná lyže prohne (průhyb) a podle toho vytvoří skutečný rádius. Ten je vždy menší než konstrukční rádius. Rádius se při zachování šířky mění s délkou lyže – čím kratší lyže, tím menší rádius a naopak.

Délku lyže měříme po skluznici (špička, pata, průhyb lyže). Skutečná délka, která pak jede po sněhu, je vzdálenost mezi kontaktními body. Délka lyže ovlivňuje rádius i krojení lyže. Obecně delší lyže mají větší rádius a jsou vhodné pro rychlejší jízdu, kratší lyže mají menší rádius, jsou tedy točivější a hodí se k jízdě pomalejší.

Neboli tuhost v ohybu je často lyžaři označována i jako tvrdost. Vzhledem ke carvingové technice, která se odehrává mnohem více po horizontální ose než po předozadní, se dnes pracuje s výrazně měkčími lyžemi, než bylo dříve zvykem. Ideálních vlastností se pak dosahuje v kombinaci s menší torzí lyže, tedy tuhostí ve zkrutu.

Neboli tuhost ve zkrutu. Ta je pro správné fungování lyže velmi podstatná – udržuje lyži na hraně a projeví se pak zejména na tvrdém povrchu. Držení na ledě zdaleka tolik neovlivní flexe lyže, jako právě její torze. Nemusí tudíž vždy platit, že lyže tuhá ve flexi je dobrá. Ideální sportovní lyže se skládá z většího podélného ohybu pro snadnější průhyb lyže a tedy i zkrácení poloměru, a menší torze pro dobré držení na hraně i při velkém průhybu.

Souvisí též s životností a jedná se o vlastnost lyže vrátit se zpět do původního tvaru. V souvislosti s pružností též často mluvíme o tzv. „reboundu“, tedy vykopnutí na konci oblouku, které je typické zejména pro závodní a sportovní lyže. Rocker v patce lyže naopak tento „rebound“ záměrně zmírňuje. Rebound v souvislosti s pružností si můžete představit jako skákání na trampolíně.

První a nejdůležitější parametr při výběru obuvi. Pokud chcete lyžovat sportovně, profesionálně či výkonnostně, volte maximálně stejnou velikost skeletu, jako má vaše větší chodidlo. Ano, naprostá většina lidí má jedno chodidlo nepatrně delší než druhé, byť v řádech milimetrů. Chodidlo si nechte změřit v obchodě a podle jeho délky vyberte odpovídající velikost skeletu. Např. chodidlo 275 mm = skelet 27,5. Pro zkušené, kteří si chtějí dát trochu práce s následnou úpravou bot, doporučujeme zkoušet i o číslo menší velikost.

V obchodě vám kromě délky chodidla změří i jeho šířku v nejširším místě. Všechny lyžařské boty mají dnes standardně udávanou šířku v milimetrech a je to další parametr, podle kterého budete vybírat. Čím je bota užší, tím je sportovnější, lépe obepne chodidlo a přenáší tak lyžařovy impulsy okamžitě na lyže. Zbytečně široká bota, ve které je umožněno chodidlu pohybovat se do stran, pak impulsy přenáší omezeně, nebo vůbec. I správně velikostně zvolená bota bude nefunkční, pokud bude příliš široká.

Je záhadné číslo, které vyjadřuje celkovou tuhost skeletu boty. Čím je číslo vyšší, tím je bota tužší a určená pro sportovnější využití. Instruktoři lyžování používají nejvíce sportovní a závodní modely bot s flex indexem 110–140, něžnému pohlaví pak často postačí i flex index 90–100. Vše je ale o zkoušení a pocitu. Flex index je orientační údaj. Boty jednoho výrobce s indexem 130 mohou být pocitově mnohem tužší, než boty jiného výrobce s totožným indexovým číslem. Každý výrobce používá trochu odlišné postupy při určování tuhostí bot. Často do finálního označení zasáhne i marketingová strategie výrobce.

Jako budoucí profesionálové volte jednoznačně boty standardní konstrukce s předním nástupem a se čtyřmi, případně třemi přezkami, které by měly být ideálně kovové, nikoliv plastové, aby odolávaly vašemu celosezónnímu použití. V posledních letech se do popředí zájmu dostává systém BOA, který známe např. z cykloobuvi nebo obuvi pro běžecké lyžování. BOA má rozhodně budoucnost a není třeba se ho obávat. Bez problémů se dají sehnat velmi kvalitní lyžařské boty s flex indexem 120–130 a systémem BOA, který je velmi pohodlný a zajišťuje pozvolný a plynulý průběh stahování nohy v botě.

Speciální ortopedická lyžařská vložka tvarovaná na míru a přímo do konkrétních bot je sice investice navíc, ale investice, která se vyplatí. Tvarovaná vložka ideálně usadí chodidlo do skeletu, zabrání propadání klenby při velké zátěži a tím následně zachová důležité segmenty lyžařova těla – kotník, koleno a kyčel – v jedné ose a zabrání tak mnoha úrazům, ale oddálí i bolesti zad, které jsou při lyžování, zejména při několika aktivních měsících na sněhu častým průvodním jevem práce instruktora lyžování. Vložka také zlepší manipulaci se skeletem, přenášení jemných impulsů na lyže, ale díky pevné klenbě také zkrátí chodidlo až o centimetr délky, což umožňuje volbu menšího skeletu, který bude opět těsnější a tedy výkonnější. Kromě vložky můžete svým nohám pomoci i individuálním přizpůsobením skeletu, které se provádí tepelným tvarováním, nebo vnitřním vybrušováním problematických míst. Všechny tyto činnosti včetně výroby speciálních vložek provádí tzv. „botaři“, u kterých si můžete často vybrat i ze širokého spektra a velikostí lyžařských bot.