Výuka lyžování
Pochopení techniky a analýzy lyžování je základním předpokladem pro náš budoucí úspěch v roli instruktora lyžování. V následující kapitole se budeme zabývat základními principy a zákonitostmi výuky. Odpovíme si na otázky typu: „Jak někoho něco naučit?“ Zasadíme tak již nabyté znalosti a dovednosti z techniky a analýzy do širšího kontextu, který se stane základním stavebním kamenem komplexního profilu instruktora lyžování.
- Chápat principy a pojetí výukového konceptu APUL.
- Vystavět lekci na základě tzv. modelu lekce.
- Proč a co je důležité zjistit o profilu klienta, se kterým pracujeme.
- Zvolit odpovídající výukový přístup a postup k různým typům klientů a skupin.
- Organizovat skupinu na rovině a při lyžování.
- Znát a v praxi kombinovat základní výukové metody.
Summerhill je první demokratická škola na světě, založená v roce 1921 A. S. Neillem, který ve své knize píše: „Summerhill začal jako experimentální škola. Tou ovšem již dávno není. Dnes je školou demonstrativní, protože ukazuje, že svoboda funguje. Když jsem Summerhill se svojí první ženou založil, měli jsme oba společný nápad – přizpůsobit školu dětem, namísto toho, abychom nutili děti přizpůsobit se škole.“ Na rozdíl od státních škol, ve kterých jsou studenti dodnes vedeni podle předem striktně daných plánů, směřujících ke stejným cílům pro každého studenta, v Summerhillu nic podobného nefunguje. Účast na lekcích je dodnes dobrovolná a studenti jsou maximálně vtaženi do rozhodování o fungování celé školy na pravidelných sněmech. Summerhill byl v minulosti těžce kritizován státními úřady pro vzdělávání, které vnímaly demokratický přístup školy ke svým studentům jako nefungující systém, vedoucí k poklesu vzdělanosti a anarchii. Výsledky a životní příběhy absolventů a současných studentů Summerhillu jsou ovšem příběhy úspěšných lidí s výsledky, vysoce přesahujícími průměr britských státních škol. Základní filozofie školy by se dala shrnout opět slovy zakladatele: „Děti by měly žít svůj vlastní život, ne život podle představ svých úzkostlivých rodičů ani podle názorů pedagogů přesvědčených, že vědí, co je pro děti nejlepší.“
6.1Pojetí a model výuky lyžování
V posledních letech dochází ve výuce lyžování (a nejen lyžování!) k velkým změnám. Mnohem větší důraz je kladen na individuální potřeby, prožitky, zájmy a cíle každého studenta. Chceme, aby lekce našim klientům přinášela nejen vnější výsledky, ale také vnitřní uspokojení, radost z úspěchu a motivaci se dále zlepšovat. Inspirativní příběh Summerhillu z případové studie naznačuje, že moderní a efektivní výuka je především interakcí mezi učitelem a jeho studentem a nikoliv předpisem a předem nalajnovaným postupem od A do Z.
Tato kapitola vám pomůže vybudovat pevné základy učitelských dovedností, o které se budete moci opřít ve vašich instruktorských začátcích, aby vaše lekce byly již od první hodiny profesionální a klient si z nich odnesl skvělý zážitek. S narůstající praxí a zvyšujícím se instruktorským vzděláním APUL se pak budou vaše učitelské dovednosti dále rozvíjet a zdokonalovat.
Výuka v pojetí APUL je neustálou interakcí mezi studentem a učitelem. Učitel používá výukové nástroje, které neustále přizpůsobuje profilu studenta a vnějším podmínkám. Výsledkem je potom zábavná, interaktivní, pozitivní, demokratická výuka, tedy taková, ve které je student v centru veškerého dění.
Člověka nemůžete naučit nic; můžete mu pouze pomoci najít to v sobě.
6.2Model lekce
Asi každý z nás si na začátku své kariéry pokládal otázky typu: Jak má správná lekce vypadat? Co budu s těmi lidmi vlastně dělat? Model lekce v pojetí APUL je odpovědí na tyto a jim podobné otázky. Naučíme se, jakou strukturu by každá kvalitní lekce měla mít, abychom ji měli neustále pod kontrolou, ale aby byl zároveň náš klient či skupina maximálně zapojen do vlastního procesu učení. V našem modelu jsou tedy obsaženy všechny důležité zákonitosti moderní výuky a jeho pochopením získáte ten nejdůležitější nástroj pro vytváření kvalitních lekcí. Abychom mohli označit výuku za opravdu kvalitní, nelze v našem modelu zcela opomenout ani jednu z jeho částí.
Jak grafické znázornění modelu napovídá, úvodní část (představení) a závěrečná část (shrnutí) jsou jediné části lekce, které se neopakují. Vše, co se děje mezitím, je ovšem zcela otevřený proces (cyklus), který se v jedné lekci může opakovat několikrát. Společně s naším klientem rozhodujeme o tom, k jakému bodu je potřeba se vrátit, a kolikrát se tedy celý cyklus otočí, než naše společná lekce skončí. Vnější podmínky a situace, které nelze ovlivnit, jsou dalším důvodem k tomu, že je občas potřeba některou z částí přehodnotit a přizpůsobit podmínkám, které mohou nastat.
- Který se nepředstaví a nezná jména svých klientů?
- Při které by instruktor nezjistil, co můžete dělat lépe?
- Který by se nezeptal, proč jste na lekci přišli?
- Ve které byste se necítili vtažení do hry?
- Kterého by nezajímalo, zda mu rozumíte?
- Při které by se s vámi ani nerozloučil?
6.2.1Představení
Tak jako sportovci zažívají předstartovní stres, tak něco podobného zažívají před lekcí i instruktoři lyžování. Mírně nervózní jsou mnohdy také naši klienti (speciálně pokud jde o jejich první lekci). Po našem příchodu nás sledují a zjišťují, s kým budou mít tu čest, a přemýšlí, zda investovali své peníze správně. Právě prvních několik minut je pro průběh a výsledek lekce naprosto zásadních. Platí zde velmi známé pravidlo: „Nikdy nemáte druhou šanci udělat první dojem!“
Právě zde, hned na začátku lekce, můžeme uplatnit dovednosti a znalosti, které jsme získali v kapitole 2 — Zákaznický servis. Naším hlavním cílem je přesvědčit klienty naším vystupováním a přístupem o tom, že jsou velice vítáni a bude o ně dobře postaráno.
„Vítejte na lekci. Rád vás poznávám. Jmenuji se Tomáš a dnes budu vaším instruktorem. Jak se jmenujete?“ „Dobrý den, jmenuji se Jana, také vás ráda poznávám.“
Pár tipů, jak na to
- Přivítejte se s klienty, představte se (úsměv, oční kontakt, podání ruky).
- Zapojte skupinu tak, aby se všichni představili navzájem.
- Naučte se jména svých klientů.
- Představte svou lekci (uveďte základní přehled, délku lekce, organizaci, ukončení lekce apod.).
6.2.2Analýza
Po vytvoření pozitivní atmosféry v úvodu lekce přichází na řadu zjišťování informací o profilu našeho klienta či skupiny. Naší snahou je získat dostatečné množství informací, které nám záhy pomohou vystavět maximálně efektivní lekci. Navíc ve spolupráci s klienty samotnými. Pracujeme se dvěma typy analýzy, které se ovšem navzájem prolínají a doplňují.
O tom, jak analyzujeme lyžování a učíme se objevovat chyby, naleznete více v kapitole 5 — Analýza pohybu v lyžování.
Verbální analýza
Zjišťujeme informace o klientovi pomocí otázek, aktivního naslouchání a dialogu. Největšího významu nabývá verbální analýza na samém začátku lekce. Informace o osobním životě nezjišťujeme, spíše počkáme, dokud je s námi nezačnou klienti sdílet sami. Pokud necháme naše klienty hovořit o jejich zážitcích, touhách a cílech a pečlivě jim nasloucháme, stávají se oni sami spolutvůrci svého vlastního plánu výuky a objevování. Nejlepší učitelé se stávají partnery v procesu, ve kterém se studenti sami stávají vlastními učiteli.
Jaké informace zjišťujeme?
- Co každý klient od lekce očekává a co je pro něj cílem lekce.
- Zda klienti už nějakou lekci měli a na co se v ní případně zaměřovali, co se naučili.
- Nepřímými otázkami zjišťujeme, jaká je jejich aktuální fyzická připravenost a zdravotní stav.
- Zeptáme se jich, zda se věnují také jiným sportům, které mají s lyžováním něco společného (bruslení, vodní lyže, snowboarding, cyklistika atd.).
- Jaká je jejich motivace.
Vizuální analýza
Analyzujeme kvalitu a úroveň lyžařských schopností a dovedností. V průběhu lekce se stává vizuální analýza motorem dalšího progresu a nabývá tedy na důležitosti. Během společného lyžování a procvičování naše klienty neustále sledujeme a snažíme se objevit nejdůležitější zdroje chybiček, které se potom snažíme odpovídajícím způsobem odstranit.
6.2.3Cíle
Již víme, s jakým cílem či představami náš klient či klienti přicházejí do naší lekce. Zároveň jsme během úvodní zahřívací jízdy vizuálně zhodnotili reálnou úroveň našich klientů. Máme tedy dost informací k tomu, abychom s klienty doslova VYJEDNALI CÍL, se kterým budou spokojeni a zároveň bude jeho naplnění reálné.
Tato zdánlivě nedůležitá část lekce mnohdy rozhoduje o tom, zda si získáme důvěru našich klientů, jejich zájem a motivaci lyžovat s námi a třeba přijít na další lekci. Cíle, se kterými naši klienti přicházejí do lekce, jsou mnohdy vzhledem k jejich aktuální lyžařské úrovni nereálné. Aby lekce dávala smysl, navrhujeme a vyjednáváme takové cíle lekce, se kterými budou stále naši klienti spokojeni a které budou zároveň odpovídat reálné úrovni našich klientů.
Pro úspěšné vyjednání cílů lekce vycházíme z odpovědí na následující dvě otázky: Co klient CHCE? Co k tomu klient POTŘEBUJE?
Pár tipů, jak na to
- Navrhujeme dosažitelné cíle (pocit dosaženého úspěchu je největší motivací k dalšímu progresu).
- Cíle by měly být dostatečnou výzvou.
- Můžeme se s klientem domluvit na dlouhodobějším cíli, ke kterému se dostaneme skrze naplňování postupných kroků – krátkodobějších cílů.
- Pro skupinu navrhujeme společný cíl, ale zároveň dosažitelné individuální cíle pro každého člena skupiny.
- Vyjednáváme do té doby, dokud nejsou klienti spokojení s cílem lekce.
Je pochopitelné, že v průběhu lekce se mohou cíle různě proměňovat a zcela přetvářet. Je ovšem potřeba neustále zjišťovat, zda jsme stále v souhře a zda „nekráčíme“ lekcí každý jiným směrem.
6.2.4Výuka
Po zjištění všech důležitých informací a vyjednání cílů následuje část „výuka“. Jedná se o stěžejní část lekce, která by nám měla zabrat nejvíce času.
Plánování lekce, prezentace informací a samotné lyžování se v průběhu samotné výuky prolínají a navzájem doplňují. Plánujeme, lyžujeme, hovoříme, lyžujeme, vysvětlujeme a zase plánujeme.
Plánování lekce — jakmile dojde ke shodě o tématu a cíli lekce, je nutné naplánovat další detaily s ohledem na následující aspekty:
- Sněhové podmínky a počasí (druh sněhu, teplota, viditelnost, vítr atd.).
- Nejvíce vhodný terén s ohledem na cíl lekce.
- Časový management (časová dotace lekce, fronty u lanovek, počet otevřených sjezdovek).
- Volba optimálního výukového postupu a výukových metod.
Aby lekce neztrácela tempo a spád, je potřeba plánovat následující kroky nejen na začátku lekce, ale i v jejím samotném průběhu. Pokud se nám podaří vtáhnout klienty do procesu plánování lekce, posílíme tím jejich důvěru k nám a nastavíme tak ideální podmínky pro její další průběh.
Prezentace informací úzce souvisí s principy správné komunikace v kapitole 2 — Zákaznický servis. Umět srozumitelně a jasně vysvětlovat tak komplexní a technický sport, jakým lyžování bezpochyby je, je nejen výzva, ale svým způsobem i umění.
Prezentace informací
- Metoda K.I.S.S. (keep it short and simple): Vysvětlujme krátce a jednoduše, vyhněme se dlouhému povídání.
- Snažme se používat a vymýšlet co nejvíce analogií (přirovnání) při vysvětlování technických aspektů lyžování (vyvážený postoj, řízení auta, jízda na kole apod.).
- Pokládejme takové otázky, abychom zjistili, jaká je představa klientů o daném prvku.
- Při výuce mixujeme všechny komunikační kanály.
Lyžování a procvičování
- Více lyžování = méně nudy.
- Tempo, rychlost a úroveň lyžování vždy přizpůsobme možnostem a úrovni všech klientů.
- Nové cvičení = starý terén, staré cvičení = nový terén.
- Lyžařský areál = hřiště. Měníme terén, využíváme pro výuku variabilitu terénu.
- Krátký feedback a vyzdvihnutí pozitiv vždy osvěží atmosféru a povzbudí chuť experimentovat.
Jedna velmi známá teorie o motorickém učení praví, že člověk potřebuje zhruba 300 opakování určitého pohybového vzorce, aby se takový pohybový vzorec stal opravdu hluboce zažitým a zautomatizovaným. Pokud se člověk nenaučí daný pohyb optimálně, potřebuje pak 5000 opakování správného pohybového vzorce, aby se daný pohyb naučil lépe.
Co plyne z výše uvedené teorie? Lepší lyžování, zábava při lyžování, objevování střediska a terénu při lyžování, sdílení zážitků ve skupině podobně naladěných lidí. Právě z těchto a dalších podobných důvodů si naši klienti kupují své lekce.
Mějme stále na paměti, že naše lekce jsou především o lyžování!
6.2.5Reflexe
Doteď jsme u klientů zjišťovali jejich cíle a představy, které jsme postupně nabourávali skrze různé taktiky, cvičení atp. Snažili jsme se vylepšit prvotní představy a úroveň dovedností tak, aby klienti poznali kvalitativní změnu a lyžovalo se jim lépe. Pokud to samozřejmě bylo jejich cílem. Aby ovšem ke kvalitativní změně vůbec došlo, je potřeba se za výukou ohlédnout a celý proces vyhodnotit. Je nutné projít s klienty reflexí.
Co patří mezi úkoly reflexe?
- Na základě feedbacku od klientů zjišťujeme míru jejich pochopení.
- Co se klienti naučili a k čemu jim to může být dále dobré.
- Co klientům stále zůstává nejasné a k čemu bychom se měli tedy vrátit.
- Jaké metody, taktiky a cvičení fungovaly u našich klientů nejlépe.
- Zjistit, zda jsou klienti s průběhem lekce spokojeni, a co bychom případně mohli změnit.
Získané informace využíváme k vyhodnocení procesu výuky. Zjistíme, zda je potřeba se k něčemu případně vrátit, či zda můžeme jít v progresi dál směrem k cílům lekce.
„Jano, co si do této chvíle z lekce odnášíš?“ „Mám pocit, že mně hodně pomohlo to šlapání na kole. Nikdy jsem netušila, že má jízda na kole něco společného s lyžováním.“ „A co tě jízda na kole naučila nového o lyžování?“ „Myslím, že už chápu, co jsi myslel tím, že ten oblouk není kulatý. S tím šlapáním mám pocit, že už kulatější je. Když teď pedáluji mezi oblouky, cítím při jízdě více kontroly a stability.“
Pár tipů, jak na to:
- Pozorně klienty při lyžování pozorujme a analyzujme jejich jízdu z různých úhlů.
- Pokládejme otevřené otázky, nechme mluvit především klienty a naslouchejme jim.
- Neříkejme při reflexi, jak by to mělo být správně!
- Vyčleňme si na reflexi čas a nepospíchejme!
6.2.6Shrnutí
Naše lekce se blíží ke konci a my už se podvědomě chystáme s klienty rozloučit. I když se nám lekce opravdu povedla, vše vyšlo přesně tak, jak jsme si naplánovali, není ještě o jejím konečném úspěchu rozhodnuto.
Co by správné shrnutí určitě nemělo postrádat?
- Stručně shrňme, čemu jsme se v lekci věnovali, co bylo její náplní.
- Společně s klienty zhodnoťme, jaké cíle lekce se nám podařilo naplnit.
- Dejme klientům prostor pro jejich vlastní zhodnocení lekce. Zjišťujeme, co si oni sami myslí, že se jim podařilo změnit, zlepšit, na čem chtějí dále pracovat.
- Klienti velmi ocení, pokud jim navrhneme plán jejich další progrese, na které mohou pracovat sami či s námi v další lekci.
- Pozvěme vždy klienty na další lekci, na další objevování nových cest a zlepšování jejich lyžování.
Nabízení a prodávání další lekce je velmi důležitým aspektem naší profese. Jedná se o dovednost, která zabere trochu času, než se pro nás stane zcela přirozenou. Velmi praktickým nástrojem, který nám může prodání další lekce značně ulehčit, jsou vizitky. Některé školy vybavují své instruktory vlastními vizitkami, pokud ovšem nejsou k dispozici, investice do vlastních vizitek se vám rozhodně vrátí zpět.
6.3Profil studenta (klienta)
Jak už bylo uvedeno v předešlých kapitolách, každá výuka probíhá v závislosti na tom, jaké máme klienty. Každý z nich k nám přichází s jiným příběhem a profilem. Určitě už teď vnímáme, že kvůli různé skladbě lidí budou mít lekce úplně jiný průběh a nádech. Abychom lépe pochopili naše studenty a dokázali jim lépe porozumět, pojďme se společně podívat, co všechno z jejich strany ovlivňuje to, jak lekce probíhá.
Charakteristika, vlastnosti
Každý máme různé vlastnosti a to platí i pro naše studenty. Osobnost studenta ovlivňuje lekci, a aby ta probíhala co nejlépe, snažíme se každému studentovi porozumět. Čím lépe rozeznáme různé typy lidí, o to snadněji se nám s nimi bude komunikovat, zlepší se náš odhad jejich reakcí a můžeme se tak vyhnout nepříjemným situacím, které by mohly nastat.
Motorická (atletická) vybavenost
Je dobré mít na paměti, že lyžování se může naučit kdokoliv, pouze jednomu to trvá déle než druhému. Důležitým faktorem je motorická (atletická) vybavenost, tedy schopnost koordinovat pohyby a ovládat své tělo. Už když k nám klienti přicházejí, můžeme vidět rozdíly v chůzi a v postavení jejich těla. Po pár otázkách se dozvídáme, jestli se věnují nebo se v minulosti věnovali nějakému sportu, a právě to nám může napovědět, jak budeme se studentem v průběhu lekce pracovat.
Fyzická kondice a zdravotní stav
Lyžování je sport a jako takový vyžaduje nejenom dobrou techniku, ale i určitou fyzickou vybavenost. Naše tělo musí být schopno zvládat síly, které na nás při lyžování působí, a proto je výhodou být v dobré fyzické kondici. Fyzická kondice je ovlivněna věkem, momentálním zdravotním stavem, sportovní minulostí či zraněním v minulosti. Zjištěním fyzického stavu klienta lépe porozumíme např. tomu, proč mu některé pohyby nejdou dobře provést, a výuku se tomu budeme snažit uzpůsobit.
Motivace, očekávání a cíle
Každý z našich studentů si bere lekci z jiného důvodu. Setkáváme se tak s různými cíli našich klientů i s rozdílnými očekáváními toho, čeho chtějí dosáhnout. Někteří lidé jsou orientovaní na výsledek a chtějí co nejdříve sjet černou sjezdovku, byť jsou na lyžích poprvé. Jiní si chtějí zlepšit svou techniku a znovu si začít na lyžích věřit. Někteří nevědí, co od výuky očekávat, protože lekci dostali jako dárek k narozeninám. V každém případě musíme pracovat na úpravě motivací a cílů, které musíme dobře navázat na konkrétní lyžařské dovednosti.
Emoce
Emoce hrají velikou roli v tom, jak lekce probíhá. Můžeme se tak setkat s různým rozpoložením našeho studenta. Může mít radost, být v klidu a v pohodě, ale můžeme narazit i na znuděnost, nervozitu, strach či smutek, frustraci a hněv. Jako instruktoři se samozřejmě snažíme dělat vše pro to, aby naši studenti byli v dobrém rozpoložení. Musíme dobře odhadnout, v jakém rozpoložení se student nachází, abychom co nejlépe výuku nastavili a vybrali tak co nejvhodnější náplň výuky.
O zvládání emocí se dozvíte více v kapitole 2 — Zákaznický servis.
Představte si, že jste na základní škole, učitel právě vykládá látku o listnatých stromech, jejichž fotografie promítá na zeď, a vy se rozhlížíte po celé třídě. Někteří si stromy kreslí a dělají si pečlivé zápisky, jiní zase učitele pouze bedlivě poslouchají a další se nejvíce zajímají o kolující vzorky kůry a listů, které nechtějí dát z ruky. Každý se učí trochu jinak a na tomto příkladu můžeme rozpoznat tři komunikační kanály, kterými žáci přijímají novou učební látku: zrakový (vizuální), sluchový a kinestetický (pohybový, vjemový). Jak znalost o komunikačních kanálech použít ve výuce lyžování?
Je důležité vědět, že většina studentů se učí pomocí všech tří komunikačních kanálů, a ve skupinové výuce je proto nutné je všechny zapojit, abychom dosáhli co nejlepšího přenosu informací. Jestliže máme privátní výuku či malou skupinku, výuku se jim snažíme co nejvíce přizpůsobit. Na rozdělení studentů podle preference učebního stylu se podíváme hned vzápětí, ale nikoho asi nepřekvapí, že i zde platí to samé. Ve skupinové výuce kombinujeme a mixujeme přístupy ke všem typům studentů.
Se studenty komunikujeme skrze zrakový kanál nejlépe tak, že jim předvedeme ukázku a oni nás tedy vidí předvádět to, co chceme, aby po nás zopakovali. Nabádáme je, aby sledovali určitou část našeho těla, nebo prostě jen celkový průběh pohybů. Dobré je, když studentům kreslením na sníh popisujeme, na jaké části oblouku pracujeme, nebo když se vidí na videu a my jim u toho vysvětlujeme, co dělat lépe.
Sluchový komunikační kanál je založen na dobrém vysvětlení a popisu toho, co chceme, aby poté studenti udělali. Můžeme ale také využít zvuk sněhu, který v oblouku různě zní, nebo na konkrétního studenta při jízdě mluvit, případně mu navrhnout, aby si nahlas říkal, co právě dělá.
Kinestetickým kanálem se snažíme studentům popsat pocity, které by měli zažívat při daném pohybu. Měli bychom říci, které svaly je potřeba použít, nebo poklepat na část těla, kterou chceme zaktivovat. Využíváme různá cvičení a úkoly, které mají naši studenti při lyžování udělat. Pracujeme s vjemy, které studenti při lyžování zažívají.
6.4Výukové prostředky instruktora
Nástroj je obvykle prostředek, který používáme k uskutečnění určité činnosti. V našem případě se jedná o prostředky, které používáme při samotné výuce lyžování. V následující části se tedy budeme zabývat základními metodami, postupy, styly a taktikami výuky, které by měly patřit do repertoáru každého instruktora lyžování. Budeme se tedy snažit odpovědět na zásadní otázku: „Jak na to?“
6.4.1Způsoby vedení výuky
Aby byla výuka co možná nejefektivnější, je nezbytné učinit dobré rozhodnutí o tom, JAK, KDY, PROČ a CO je potřeba udělat. Tím, kdo o těchto věcech rozhoduje, může být jak učitel, tak sám klient. Přístup, který zvolíme, se odvíjí od profilu klienta, typu výuky či různých vnějších podmínek, které mohou ovlivnit bezpečnost a průběh lekce.
V běžné praxi dochází k namixování jednotlivých přístupů na základě situačního řešení. Výuku začátečníka můžeme vést zpočátku velmi direktivně, ale v jejím průběhu dojde k většímu zapojení klienta do hry. Naopak výuka velmi pokročilého lyžaře, která je založená na dialogu a samořízení, může např. při uvedení nové dovednosti či technického aspektu přejít do direktivně řízené lekce, ve které převezme iniciativu instruktor.
6.4.2Ovládání a organizace skupiny
Způsob, kterým organizujeme a ovládáme skupinu v průběhu celé lekce, je velmi důležitým aspektem úspěšné a bezpečné výuky. Organizace skupiny nabývá na důležitosti v případě výuky větší skupinky, nebo ve ztížených podmínkách a při výuce dětí. Správná organizace skupiny během prezentace informací či při samotném lyžování je zároveň velmi funkčním výukovým nástrojem instruktora.
Organizace skupiny na rovině či po zastavení na svahu
Zásadními kritérii jsou BEZPEČNOST a vytvoření příjemné atmosféry ve skupině pro optimální prezentaci informací a vzájemnou komunikaci. Následující schéma zachycuje základní typy organizace skupiny vhodné pro prezentaci informací.
Velmi formální a strukturovaná organizace skupiny, která může ovšem velice zesílit direktivní atmosféru lekce a navodit pocit „on vs. my“. Právě z tohoto důvodu se snažíme, pokud je to možné, stavění řad vyhnout. Jedná se však o dobré řešení v případě limitovaného prostoru. Při výuce velké skupiny je možné vytvořit dvě řady proti sobě.
Méně formální organizace skupiny, vhodná při dostatku prostoru na svahu. Výhodou je, že má každý lepší výhled na instruktora při jeho ukázce techniky.
Neformální organizace skupiny. Instruktor se stává součástí skupiny, ve které tak mizí „bariéry“, a každý se stává její součástí. Tento model je vhodný k vytvoření uvolněné atmosféry. Varianta půlkruh je z výukového hlediska ideální variantou.
Ovládání skupiny při lyžování a procvičování
Před jízdou je potřeba zvážit, jakým způsobem se bude skupina po svahu pohybovat. Vždy záleží na zadání a cíli, který se snažíme naplnit. Vždy je potřeba klientům vysvětlit, jakým způsobem bude náš pohyb po sjezdovce zorganizován.
Vhodná varianta pro jízdu ve skupině začátečníků či mírně pokročilých lyžařů. Mezi hlavní výhody patří: výběr stopy, poloměru, tempa a tvaru oblouku. Nevýhodou je prostorová náročnost a nutnost častého střídání klientů za instruktorem.
Forma vhodná pro týmovou spolupráci, větší zapojení klientů do procesu výuky a pro lepší možnost analýzy. Podmínkou je dobrá skladba dvojice a zadání (záměr) jízdy.
Ideální varianta pro poskytnutí podrobnější analýzy. Nevýhodou je časová náročnost.
Instruktor zůstává se skupinou a posílá jednotlivé členy skupiny na předem stanovené a domluvené místo se zprávou (analýzou) pro ostatní. Velkou výhodou je následná ukázka prvku instruktorem, kterého klienti mají možnost vidět z jiného úhlu pohledu.
6.4.3Základní výukové postupy
Další z výukových nástrojů, kterým může instruktor lyžování disponovat, je volba optimálního výukového postupu. Volba správného postupu může být mnohdy velmi efektivním prostředkem výuky. Volba neoptimálního postupu může naopak proces výuky zpomalit a dále cestu směrem ke stanovenému cíli spíše zkomplikovat.
Jedná se o postup výuky, při kterém je klientovi představen pohyb či dovednost ve finální podobě – tj. vcelku. Klienti mohou sami procítit daný prvek, experimentovat s ním a pomoci instruktorovi určit, na čem je potřeba pracovat a co je třeba dále rozvíjet. Jedná se tedy o postup výuky, při kterém klienta více vtahujeme do procesu výuky. Nutností je neustálá analýza, aby nedocházelo k fixaci chyb, které mohou vznikat v průběhu experimentování. Tento přístup je vhodný při výuce dětí a pohybově nadaných klientů.
Jedná se o postup výuky, při které seznamujeme klienty s novou dovedností či prvkem po jednotlivých částech, ze kterých skládáme celek. Jednotlivé části jsou vyučovány odděleně a postupně propojovány do větších celků. Stavba progrese (postupu) po částech je zachycena v následujícím schématu.
Stavba progrese po částech — ukázka
- NA MÍSTĚ: „Zkusme botou do sněhu udělat motýlka.“
- V POHYBU: „Nyní pojedeme šikmo svahem a budeme dělat motýlky horní lyží.“
- V OBLOUKU: „Zkusme nyní stejným pohybem otočit obě špičky lyží do směru, kterým chceme jet.“
- APLIKACE: „Z vlnovky blízko spádnice postupně přejdeme do delších oblouků.“
6.4.4Základní výukové styly
Volba optimální výukové metody je vždy zcela odvislá od profilu klienta, se kterým pracujeme. Jak již z části věnované profilu klienta víme, každý klient je originál. Právě proto by každá lekce měla být svým způsobem jedinečná, přizpůsobená našim klientům. Správný mix metod a postupů je potom základní ingrediencí úspěšné výuky, ve které je v centru všeho dění náš klient.
Představení nového prvku či oprava chyby je velmi často prováděna příkazovým stylem. Neznamená to, že musíme křičet na skupinu či klienta a dávat mu rozkazy, co má udělat. V příkazové metodě jde o to, že instruktor přebírá iniciativu a hlavní roli v procesu výuky. Prezentuje nové informace, dělá rozhodnutí o dalším postupu, předvádí ideální provedení a poskytuje zpětnou vazbu. Tento styl výuky je vhodný u začátečníků a také v krizových situacích, které vyžadují rychlé a efektivní řešení.
„Jano, výborně, jsi na dobré cestě. Možná se zkus ještě více soustředit na otáčení obou nohou. Uvidíš, že to bude zatáčet mnohem lépe. Zkus to, prosím, ještě jednou na druhou stranu a počkej na ostatní ze skupiny u druhého děla pod námi.“
Nabízí možnost přesunout na klienta více nezávislosti, rozhodování a svobody projevu. Při úkolové metodě zadáváme úkol, cvičení či zadání jízdy tak, aby klient sám bez naší pomoci zadání splnil. Jsme tedy stále ve „vedení“, ale samotné provedení (např. výběr stopy, styl, rytmus, načasování atp.) je zcela v režii klienta, který samostatně experimentuje se svými schopnostmi. Tento styl je vhodný u mírně pokročilých či u pohybově nadaných začátečníků a dětí.
„Zkusme udržet naše holeně v kontaktu s jazyky bot v průběhu celé jízdy.“ „Co kdybychom každý zkusili udělat 10 oblouků odsud až po druhý sloup lanovky přímo pod námi?“
K velice efektivní výuce dochází v momentě, kdy se klient stává aktivním účastníkem vlastního procesu výuky. Při řízeném objevování nevysvětlujeme klientům, jak přesně co udělat. Spíše pokládáme otázky a vytváříme takové situace, při kterých klient poznává a přichází na odpovědi skrze vlastní experimentování. Cesta objevování je velmi silným zážitkem, na jehož konci vznikají silné vazby a hluboké porozumění.
„Udělejme v další jízdě několik oblouků čistě v záklonu tak, že budeme stát pouze na patách. Potom zkusíme jít hodně dopředu a udělat pár oblouků pouze na prstech u nohou. Poslední část jízdy uděláme na plných chodidlech.“ „Jakým způsobem se vám jelo nejlépe?“
6.4.5Výukové nástroje instruktora – přehled
Výuku lyžování můžeme chápat jako neustálou interakci mezi instruktorem a klientem. To, jakou podobu může tato interakce mezi instruktorem a klientem mít, jaké nástroje a postupy může instruktor při výuce použít, můžeme najít v následujícím přehledu.
ŘÍZENÍ
Role instruktora: Instruktor rozhoduje o tom, KDY, KDE, CO a JAK se bude dělat. Klient plní zadání instruktora.
ŘÍZENÍ — charakteristika
- Je direktivní,
- mnoho zpětné vazby,
- opakující se cvičení,
- vhodné u začátečníků a v krizových situacích,
- efektivní rozvoj krátkodobých výsledků.
ŘÍZENÍ — řídící styly, metody a postupy výuky
- Dílčí postup výuky,
- lineární postup progrese,
- od jednoduchého ke složitějšímu,
- příkazová metoda,
- názorná ukázka,
- mnoho zpětné vazby.
VEDENÍ
Role instruktora: Instruktor rozhoduje vždy ve spolupráci s klientem, který se stává spolutvůrcem své vlastní výuky.
VEDENÍ — charakteristika
- Demokratický způsob řízení,
- dialog,
- porozumění a větší aktivita myšlení,
- vhodné u pokročilejších lyžařů,
- efektivní rozvoj dlouhotrvajících výsledků.
VEDENÍ — řídící styly, metody a postupy výuky
- Celostní postup výuky,
- úkolová metoda,
- řízené objevování,
- reciproční metody,
- procítění pohybu.
SAMOŘÍZENÍ
Role instruktora: Instruktor se dostává do role průvodce a facilitátora, který pracuje s představami klienta, účelně je nabourává a pomáhá tak klientovi, aby sám pochopil a vytvořil si novou, lepší představu o daném problému.
SAMOŘÍZENÍ — charakteristika
- Autonomie klienta,
- automatizace známých pohybů v různých podmínkách,
- kritické myšlení,
- vhodné u pokročilejších lyžařů a expertů,
- rozvoj dlouhotrvajících výsledků,
- korekce zažitých chyb.
SAMOŘÍZENÍ — řídící styly, metody a postupy výuky
- Kombinace výukových postupů,
- sebehodnocení,
- řízené objevování,
- metoda řešení problému,
- řízená diskuze,
- metody kritického myšlení.
6.5Shrnutí kapitoly
Výukový koncept APUL je založen na modelu, který by se dal charakterizovat jako interakce mezi klientem a instruktorem lyžování. Ten má ve vzájemné interakci za úkol přizpůsobit a nastavit výukové nástroje, kterými disponuje tak, aby co nejvíce vyhovovaly profilu a preferencím klienta. Cílem není perfekcionismus a strojená výuka podle sebelepšího manuálu, ale spíše přirozená výuka, založená na jednotlivých pilířích výukového konceptu APUL se snahou o jednoduchost, flexibilní řešení situací a pozitivní přístup. Správné nadávkování metod, postupů a celkového přístupu na skupinu či jednotlivce je tou nejdůležitější ingrediencí moderní výuky v pojetí APUL.
- Vysvětlete, na jakých principech a přístupu je založen výukový systém APUL?
- Na jakém principu je založen tzv. model lekce a jak ho v praxi používáme?
- Jaký význam má tzv. verbální analýza?
- Jaké znáte preference učení a k čemu nám tato znalost slouží?
- Co je naším úkolem v části lekce zvané „reflexe“?
- Jaké znáte řídící styly a proč je potřeba je znát?
- Jak pracujeme s komunikačními kanály při skupinové výuce?
- Podle jakých kritérií se řídíme při rozhodování o výběru výukové metody či stylu?
- Jaké rozeznáváme výukové postupy a jaké mají uplatnění v praxi?
- Měli bychom s klienty vyjednávat cíle lekce, nebo jim rovnou sdělit cíl, o kterém si myslíme, že by pro ně byl nejlepší?
Z kolika částí se skládá model lekce a které to jsou?
Otázka z testu k tomuto materiálu. Slouží k vlastnímu procvičení.